Slovíčko pro děti
Co můžeme pro to udělat, aby naše sbory byli duchovní domov našich dětí?
V mnoha sborech se stalo tradicí (a v některých nově vzniklých novým objevem), že děti tráví počátek bohoslužeb společně s dospělými a teprve později se rozchází do svých skupin, kde mají svůj program přizpůsobený věku.
Většinou se to zdůvodňuje tím, že děti si mají na program dospělých zvykat - někdy je také uváděn argument "za našeho dětství to tak taky bylo". Někdy je to prostě jen pokus najít nějakou cestu, jak to dělat "správně".
Hlavní součástí tohoto společného předprogramu je většinou "slovíčko pro děti", kde se zpravidla střídají různí služebníci; v některých sborech je i toto úkolem kazatele.
Má skutečně smysl, aby děti byly při začátku bohoslužby společně s dospělými?
Možné přínosy
- Předprogram je uspořádán tak, aby se zde děti cítily dobře, a obsahuje dokonce poselství určené v první řadě dětem. Děti si tak uvědomují: jsem součástí sboru!
- Také dospělí si uvědomují, že děti jsou součástí sboru.
- Rodiče jsou pohromadě s dětmi, chválí společně Boha, prožívají spolu jeho blízkost.
- Slovíčko pro děti může být zajímavé i pro dospělé a oslovit je.
Možné výhrady
- Úvod bohoslužeb je pro děti zdlouhavý a nudný (proslov k dětem je v něm pouze malou "vsuvkou"), takže děti mohou vnímat bohoslužbu (a tím i sbor, víru atd.) spíš negativně - s možnými fatálními důsledky pro svůj současný i budoucí duchovní život.
- Pro vlastní dětský program ve skupinách zbude příliš málo času na to, aby se s dětmi dalo efektivně pracovat. Děti se neučí v první řadě tím, co se jim říká, ale tím, co mohou prožívat: při hře, ručních pracích, v pohybech, písních... (i zde je samozřejmě základem biblické poselství, vhodně znázorněné a oživené). To potřebuje svůj čas - absolutní minimum je 45 minut, lépe 60 až 75 minut!
Všichni máme asi stejný cíl
- Vést naše děti ke Kristu (vyučováním, vzorem...).
- Pomáhat jim k růstu ve víře (výukou, vzorem, společenstvím...).
- Dát jim duchovní domov ve sboru ("Tady se cítím dobře! Tady jsem rád(a)! Tady dostanu, co potřebuji! Tady se mohu setkávat s Pánem i s Boží rodinou!").
A co naše děti, které sedí každý týden v našem sboru - jak tu dobu asi prožívají?
Co si myslí?
- "Snad dneska nebude mluvit tak dlouho..."
- nebo "Co zajímavého bude dneska zase vyprávět?"
Co cítí?
- "Sem patřím, mají mě tady rádi! - pan/paní XY podal(a) u východu ruku i mně..."
Co prožívají?
- Radost? Měly zajímavý a věku přizpůsobený program, který buduje jejich vztah k Bohu...?
K zamyšlení: Směřuje aktuální uspořádání v našem sboru k tomuto, aby děti do sboru chodily rády a cítily se dobře?
Jestli ne, co bychom mohli vylepšit?
A co můžeme pro to udělat, aby naše sbory byli duchovní domov našich dětí i jejich přátel, se zajímavým a věkově přiměřeným programem, podporujícím jejich duchovní růst?
Slovíčko pro děti - jak na to
A pokud se rozhodneme pro slovíčko pro děti v rámci bohoslužeb, zde několik praktických rad:
- Na "Slovíčko" by se všichni měli těšit! Udělej to zajímavě, prakticky a názorně! Určitě to nemá být zkouška dětí, aby ukázaly, co všechno se naučily a které dítě je nejšikovnější...
- Méně může být více: Je lepší předat jednu myšlenku a pomoct dětem ji pochopit, než na děti vysypat hromadu moudrostí, z níž si nic nezapamatují.
- "Slovíčko" nemá trvat dlouho (asi 5-7 minut).
- Připravuj se včas, ne teprv večer nebo ráno předtím. Tak máš možnost si své vystoupení případně i trénovat, obstarat si pomůcky či poprosit někoho o spolupráci.
- Přines si vždy nějakou vizuální pomůcku - pomůže ti myšlenku znázornit a děti ji lépe pochopí.
- Mluv nahlas, udržuj zrakový kontakt s dětmi, pokud možno zapoj i dospělé.
- "Slovíčko" nemá ani nemůže nahradit biblickou výuku (na to potřebujeme mnohem víc času), nýbrž přinést praktický impuls do života dětí (i dospělých).
Připravili jsme pro vás nápady na celý rok - 53 témat:
Spojené síly
Příběh ze života dětí
Ester stojí na školním dvoře poněkud stranou a bez velké chuti oždibuje svačinu. Ačkoliv jí maminka dnes dala do housky oblíbený sýr a přidala ještě mandarinku, Ester si to občerstvení jaksi nedokáže vychutnat. "Proč na mě jsou ostatní vždycky tak protivní," bručí si pro sebe a tajně pokukuje po spolužačkách, které se shlukly okolo výsměšných videí na Youtube. "Nic jsem jim přece neudělala..." Jenomže, když se ostatní baví tím, že sledují neštěstí jiných lidí a posmívají se jim, Ester nemá nejmenší chuť se přidat. Nedávno se bavili v dorostu o pomoci druhým a zjistili, že posměšky se Bohu nelíbí. A Ester chce žít s Bohem. Už před pár lety odevzdala svůj život Ježíši Kristu a rozhodla se žít tak, aby se mu to líbilo.
Z myšlenek ji vytrhne zazvonění mobilu, kterým se hlásí příchod SMS. Vytáhne mobil z kapsy, aby se podívala, kdo jí to píše. "Zrovna jsem byla u doktora, od zítřka můžu zase do školy. Zastavíš se odpoledne? Těším se na tebe. Ráchel"
Paráda, zavýskne si v duchu Ester. Ještě že mám Ráchel! Nebudu tedy zítra na školním dvoře zase jako kůl v plotě, až se všichni budou bavit o těch blbinách, co mě nezajímají. S kámoškou se to všechno dá vydržet mnohem líp.
Odpoledne se Ester s Ráchel sesednou v jejím pokoji a vyměňují si poslední novinky. A jako každý čtvrtek se také modlí za své spolužáky a spolužačky, aby i oni mohli poznat Boží lásku a seznámit se s Pánem Ježíšem.
Jako Boží děti patříme do jedné velké rodiny. Společně překonáváme obtíže všedního dne mnohem snadněji.
Doporučený článek z blogu: Co může církev udělat pro svoje děti?
